Jan Amos Komenský - Jak dovedně užívat knih (28. listopadu 1650)

Milí posluchači, není vám neznámo, že jsem byl povolán sem k vám proto, abych, pokud to dovolí Bůh, přispěl radou vaší píli, věnované péči o svobodná umění. Pomáhám tedy a dnes začínám. Začněte i vy a pozorně poslouchejte slova určená k vašemu poučení, aby nebyla mluvena do větru. Chci totiž mluvit k vám, nikoli k těmto stěnám, protože zamýšlím mluvit o věcech vám prospěšných. Když po uplynutí celého měsíce, který jsem již s vámi strávil, přehlížím všechnu vaši práci a její uspořádání, zdá se mi, že jsem postihl tři hlavní příčiny jejího poměrně malého úspěchu.

První příčinou je to, že nemáte dosti vhodných knih, jež jsou nositelkami vědomostí. Druhá příčina záleží v tom, že sice některé dobré příruční vědecké knihy máte, ale jsou ve školní knihovně tak uzavřeny, že k nim málokdo má přístup, takže se o pokladech těch nedoví, neřku-li, aby jich mohl užívat. Třetí příčinu vidím v tom, že učitelé nemají metodu, jež by je stejně jako jejich žáky zbavila nesnází, kdyby větší část prací a břemen přenesli na tyto němé učitele a dovedli se obohatit poklady rozmanité učenosti.

O těchto nedostatcích nemohu pomlčet, protože jsem je zjistil, a doufám, že je jim možno radou odpomoci. Nemyslete si však, že se tato výtka týká jen vás. V dnešní době je obecnou vadou škol, že zaměstnávají mysl abstraktními hříčkami. Dobří spisovatelé jsou buď zcela ze škol vylučováni, nebo, je-li ten či onen připuštěn, zachází se s ním tak, že je týrán on sám i jeho myšlenky. Je tedy nutno přemýšlet o nějakém léku proti tomu. Abych vám tu věc mohl vyložit, prosím vás, abyste mne půl hodinky s pozornou myslí poslouchali. Chci ukázat,

I. že si kandidát vzdělání má nad zlato a drahé kamení vážit knih,
II. že se jimi má ve dne v noci zabývat,
III. že má z nich sbírat pyl ušlechtilé vědy a přenášet ho do úlu vlastního vzdělání,
IV. a dobře vědět, jak vhodně užívat těchto odevšad snesených pokladů moudrosti.

To vám ukáži a poradím vám, abyste ve svatém jménu božím rychle přikročili ke čtení autorů. Nebojte se, že budu rozvláčný. Nemám v úmyslu povědět všechno, co by se o těchto věcech mohlo říci. Chci jen, abych ve vás nyní na počátku podnítil zájem o knihy. Podrobnosti ponechávám praxi samé.

I.

Řekl jsem, že kdo se chce státi vzdělaným, musí si nad zlato a stříbro vážit knih. A právem. Knihy ho totiž mohou přivést k cíli jeho tužby, nikoli zlato a stříbro. Co má tedy raději chtít? Hladový jistě raději chléb než zlato, slepý mast na oči než stříbro, smrtelně nemocný léky než poklady. K ničemu by nebylo pole, kdyby se nedostávalo semen, k ničemu by nebyly včely, kdyby nebylo zahrad a luk, kde by sbíraly med, k ničemu by nebyli mravenci, kdyby nebylo polí, na nichž by hledali potravu. A k ničemu by nebyly oči, kdyby se nebylo nač dívat, k ničemu by nebyl čich, kdyby nebylo vůní, k ničemu by nebyly uši, kdyby nebylo zvuků, atd. K ničemu by nebyl ani rozum, kdyby nebylo pokrmů moudrosti, které poskytují dobré knihy, plné dobrých pravidel, příkladů, mravů, zákonů a náboženství. Knihy jako nejvěrnější přátelé rády s námi rozmlouvají, o čemkoli s námi upřímně, jasně a bez přetvářky hovoří, poučují nás, dávají nám návody, povzbuzují nás, utěšují a jako přítomné nám předvádějí i věci našemu zraku velmi vzdálené. Ó, podivuhodná je moc, vznešenost a přímo jakási božskost knih! Kdyby nebylo knih, byli bychom všichni úplně nevzdělaní, protože bychom neznali minulost, neměli bychom vědomosti o věcech božských ani lidských. A kdybychom nějaké vědomosti měli, byli by to báje proměněné tisíckrát v něco jiného těkavou nestálostí ústního podání. Jaký božský dar věnovaný lidské mysli jsou tedy knihy! Nic většího nad něj nemohlo být dopřáno pro život paměti a úsudku! Nemilovat je znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stávat se hlupákem. A to je urážka Boha Stvořitele, který chce, abychom byli jeho obrazem. Varujme se tedy toho! S pomocí knih se mnozí stávají učenými i mimo školu, bez knih pak nikdo nebývá učený ani ve škole. Jestliže tedy milujeme školy, milujme i knihy, duši škol. Neboť nejsou-li školy oživovány knihami, jsou mrtvy.

II.

Zmínil jsem se o tom, jak je třebas vážit si knih. Nestačí však jen vážit si knih víc než zlata, a chovat je jako poklady (neboť k čemu je ukrytý poklad?) Kromě úcty je třeba knihy číst, aby poklady moudrosti v nich zakopané byly vykopány, aby se dostaly na denní světlo a užívalo se jich. Kdyby někdo z těch, kteří lépe uvažují, chtěl tvrdit, že zlatými doly moudrosti nejsou knihy sepsané lidmi, nýbrž sám náš duch, ve světe rozložená síla Všemohoucího a psané slovo boží, připustíme to. Ale ať také on připustí, že knihy moudře složené lidskou pílí jsou zlato už vytěžené z hlubin, pročištěné různými zkouškami vodou a ohněm, označkované snad i k obecnému užívání, mající již svou jistou hodnotu, a hodící se tedy k dennímu užívání. Proto jako zlato uložené ve skříni se pokládá za jistější než zlato ukryté dosud v podzemních slujích, tak i moudrost vložená už do skříněk knih je prospěšnější než modrost, která je ještě ve svém zárodku a nemůže odtud být vybavena. Protože kromě toho nebylo, není a nebude tak nadaného člověka, aby všechno sám ze sebe jako pavouk pavučinu ze svých vnitřností soukal, proč bychom si od sebe vzájemně nevypůjčovali, proč bychom nevyužívali výsledků cizí práce ke své potřebě? Není pro nás lepší býti včelami, které nesají ze sebe samých, nýbrž létají po zahradách, lukách a lesích, sbírají pyl a ten teprve zpracovávají? Ani nejučenější muži si nikdy jinak nepočínali, Tullius nazval Catona, velmi moudrého Římana, knihomolem, protože se žádná kniha nedostala do jeho rukou, aby ji hned nepřečetl a neexcerpoval. O Pliniovi, oné studnici všech věcí hodných vědění, se píše, že přečetl každou knihu, kterou spatřil. Otec Jeroným (Augustin o něm říkal, že nikdo z lidí nevěděl, co by Jeroným neznal) byl v knihách nesmírně sčetlý, jak to potvrzují četná svědectví. Mimo jiné o sobě říká, že jen od Origena přečetl šest set knížek. Ale které knihy je třeba takto číst? Všechny. Neboť žádná kniha není tak špatná, aby neobsahovala něco dobrého, praví Plinius. Protože není možno číst všechny knihy (zvláště když jako povodeň roste jejich počet), je třeba přečíst aspoň většinu z nich. Není-li ani to možné, aspoň lepších co možná nejvíce, a není-li ani to možné, tedy nejlepší z nich. Ale jak je vybrat? Řeknu, co o tom soudím. Vyslechněte mne a nepohrdejte mou radou.

Radím, aby nejprve byly čteny spíše knihy věcné než slovné, tj. ty knihy, které se zabývají věcmi potřebnými pro život, a nikoli ty, které hýří řečí. Jen pro sloh tedy sotva je číst kterou knihu, a když už, tedy jednu nebo dvě. Neboť jestliže moudrý spisovatel krásné věci krásně říká, naučíme se výhodně při jedné práci obojímu., jako když neseme ořechy ve skořápkách, víno v sudech, meč v pochvě atd. Proč bychom oddělovali, co patří k sobě? Proto za druhé mají být čteny spíše knihy obsahující látku než knihy formální, tj. spíše takové, které uvádějí příklady a cvičení. Než ty které učí přemýšlet o pravidlech. V tomto směru velmi hřeší školy. Raději oslabují, a sem tam vodí mysl v abstraktních mluvnických, logických a řečnických pravidlech, místo aby se snažily uvést ji rovnou cestou do věcí samých. Neboť k čemu by bylo kováři kladivo, kdyby neměl železo, které by kul? K čemu by byly krejčímu tisíce jehel, náprstky, nůžky a lokte, kdyby neměl látky, z nichž by našil šaty? A v podobné situaci jsou zpravidla mladí kandidáti učenosti, zaměstnávaní jen samými předpisy a pravidly. Když pak přijdou ke skutečným věcem, jsou bud' němí, nebo se zajíkají, nebo zvuk beze smyslu vydávají. Jsou vychrtlí a suší a jsou daleci toho, aby věcem opravdu rozuměli, neřku-li aby jich uměli užívat v praxi. Zkrátka řečeno, jsou prázdní a neplodní. Tato zakořeněná vada škol musí být napravena a místo mnoha soustavných pravidel musí být raději zavedeno čtení spisovatelů. Konečně je třeba dbát toho, aby od sebe nebyli odtrhováno spisovatelé staří a noví obecní a zvláštní. Četl jsi některé spisovatele našeho věku? Okus také starších. Neboť staré víno je lepší, praví Spasitel. Četl jsi staré? Nezamítej ani novější, neboť přinášejí nová pozorování, neznámá starým. Četl jsi něco obecného? Pátrej také po zvláštním rozvedení těchto věcí. Viděl jsi část věcí? Podívej se také, jak se v nich vytváří jeden celek. Zkrátka, vědění starých je třeba si vážit pro starobylost, vědění mladších pro hojnější světlo. Zvláštní vylíčení věcí má být poznáváno proto, že velmi názorně vzdělává, obecné vylíčení proto, že velmi zdokonaluje úsudek a dodává mu jednoty a sny.

III.

Avšak nestačí knihy číst, musí být čteny pozorně a nejdůležitější místa musí být podtržena a vypsána. Podtrhuj v knize, která je tvým majetkem. Dělej si poznámky nebo výpisky, ať jde o tvou nebo o cizí knihu. Vybírat si věci nejužitečnější je totiž tak nutné, že nemá z čtení knih prospěch ten, kdo si z nich nic nevypisuje (neboť knihy tě učeným neučiní, nýbrž studium knih). To je totiž ze čtení jediné jisté ovoce, že si čtenář vypisováním přisvojuje to, co četl. Neboť to jediné bystří pozornost čtenářovu, udržuje ducha v pozornosti, vtiskuje pozorované věci v paměť a zalévá mysl stále větším světlem. Nevybírat si z knih nic znamená zanedbávat všechno. Chtít pak věci svěřovat pouhé paměti znamená zapisovat je do větru, protože naše paměť je prchavá, přijímá mnoho věcí, ale hned je zase pouští a ztrácí, není-li podporována zábradlím písma. Musíme jí tedy co možná nejvíce pomáhat zachycovat užitečné věci. To však nemůžeme nijak jinak lépe učinit, než vypisujeme-li si všechno, co stojí za zapamatování, a přenášíme-li to do svých výpisků. Zde to pak můžeme velmi snadno, když potřebujeme, vyhledat. To je ona cesta, kterou se podivuhodně učení lidé dopracovali svých úspěchů. Ti, kdo nevědí, jakou cestou bylo úspěchu dosaženo, nad tím žasnou. O Pliniovi se píše, že pročetl každou knihu, kterou spatřil. Nečetl žádnou pozoruhodnou knihu, aby si z ní nedělal výpisky. Všech výpisků pak zase použil (ve svých knihách).

A Gellius píše sám o sobě: Kdykoli jsem vzal do rukou nějakou bud' řeckou, nebo latinskou knihu, dělal jsem si různé výpisky. Lipsius pak praví: Nesbírám, ale vybírám. Tím chce dát na srozuměnou, že nevypisuje nazdařbůh, nýbrž uváženě. Nezapírá však, že vypisuje. Proto o něm napsal jiný spisovatel: Lipsius mluví svou řečí, ale z velké části nikoli svými ústy.

Je otázka, co je třeba vybírat nebo vypisovat. Odpovídám: Na to není třeba příliš se ptát. Zapisuj si všechno, co je pro tebe nové, dosud neznámé, o čem soudíš, že je krásné a že se ti může někdy k něčemu hodit, ať je to slovo nebo věta, ať je to sentence nebo vyprávění, a vůbec všechno, co vidíš, že se třpytí jako drahokam. Někteří čtenáři sledují jen to, co se týká jejich oboru (např. bohosloví), a jen z tohoto hlediska si činí výpisky. Ostatních věcí si nevšímají. Nechávají nedotčeny i velmi krásné knihy, jež by jim, jak se domnívají, nepřinesly žádný prospěch. My však, protože doporučujeme obecné vzdělání, radíme, aby čtenář vybíral a sbíral z každé knihy, kterou vezme do rukou, všechno, co stojí za zapamatování.

Ale jak to dělat, otáže se někdo. Různí lidé dávají různé rady o tom, jakou formou by se měly vést sešity výpisků. Protože hodnotit tyto rady by byla dlouhá práce, povím jen, co se mi osvědčilo v mé práci. Nejjednodušší způsob je užívat deníku, to jest knihy, do níž soustavně zapisuješ, co pěkného jsi který den četl, slyšel, viděl nebo co ti snad samému krásného na mysl přišlo. Když potom budeš svůj deník prohlížet, s uspokojením zjistíš, kolik jsi každý den získal. Pamatuj si však, že takový deník je třeba opatřit abecedním rejstříkem, který ti, až budeš něco hledat, ukáže, kde je každá věc zaznamenána, a tak ti umožní snadno ji nalézt. Protože totiž bude tento tvůj poklad každým dnem vzrůstat, až nabude nesmírně velikých rozměrů, bylo by nemožné pamatovat si, kam sis co poznamenal, kdybys k tak rozsáhlému bohatství svých zápisků nepřipojil rejstřík. Jestliže si nebudeš chtít pořizovat rejstřík, ale přesto se budeš chtít ve svých bohatých výpiscích vyznat, pořiď si desky nebo mapy, na nichž by byla nějakým určitým, stálým a tobě známým způsobem napsána hesla všech věcí. Sem budeš moci zařazovat jak slova, tak věty, sentence a vyprávění, a vůbec to, co se vyskytne. Takovou knihou je Brána jazyků nejnovější, která má, nebo lépe řečeno bude mít, podobu celé encyklopedie, až se jí s pomocí boží dostane definitivní podoby. Jestliže k ní připojíš dostatečné množství lístků, budeš do ní moci cokoli vepsat. O tom si však budeme moci povědět, až přejdeme k jednotlivostem.

IV.

Přicházím k užitku, který přinese několikaletá práce věnovaná čtení a excerpování spisovatelů. První bude jasné osvícení mysli o věcech. Když někdy budeš muset o něčem uvažovat, mluvit, nebo něco činit, nebudeš nucen zde nebo tam hledat nebo rozsvěcovat, nýbrž budeš mít už všechno připraveno. A ať kamkoli zamíříš, budeš mít zápisy s sebou, a to je velká věc. Za druhé budeš bohat vlastním, poctivě nabytým bohatstvím. Nikdo tě nebude moci obviňovat, že sis neprávem přisvojil titul vlastníka pokladů vědění. Za třetí budeš mít své poklady ve své moci a budou ti prospěšnější, než by bylo sto cizích florilegií nebo polyantheí nebo loci communes, thesaury aj. Neboť nepokládám vůbec za náš majetek to, čeho jsme sami nedobyli. Kromě toho málokdy najdeš v těchto cizích sbírkách to, co nejvíc hledáš. Co jsi však sám pro sebe promyšleně shromáždil, budeš mít vždy k dispozici. V cizích sbírkách je mimoto veliké množství věcí, které nikdy nebudeš potřebovat. Dále, hledáš-li v nich něco, co potřebuješ, musíš je pokaždé projít, konáš několikrát zbytečně stejnou práci a nakonec snad i marně. To se ti u vlastních zápisků nikdy nestane, ty ti vždy poskytnou dobré myšlenky. Nadto se v cizích sbírkách uvádějí cizí svědectví slovy překroucenými nebo změněnými, takže sotva kdy lze na ně bezpečně spoléhat. O tom však, co si sám vypíšeš, víš, žes to četl vlastníma očima. Tomu budeš moci důvěřovat. Čtvrtá výhoda bude tato: shromáždíš-li tento svůj hojný poklad výpisků, dostaneš věci neuvěřitelné. Budeš totiž moci za jeden den i šest set spisovatelů (tolik, kolik jsi pročetl a vyexcerpoval) projít a spolehlivě se s nimi poradit. Nevzejde ti proto: žádná škoda z toho důvodu, že bys něco nevěděl. Budeš moci být nazýván živou a pojízdnou knihovnou, budeš považován za polyhistora a za světce (od těch, kdo neznají toto tajemství). A nebudeš za takového jen pokládán, nýbrž skutečně jím budeš. Neboť opatříš-li si sbírku dobrých výpisků, budeš mnoho moci: (1) Ať půjde o jakékoli téma, budeš moci uvést jména spisovatelů, kteří o něm psali. (2) Budou-li tě žádat, abys pojednal o daném tématu, nebude ti nikdy scházet látka, ať bude třeba pojednání napsat nebo přednést jako přednášku. Postačí, vyžádáš-li si jen krátkou lhůtu na rozmyšlenou. (3) Nabudeš schopnosti bystře posuzovat názory spisovatelů a říci, které jsou pravdivější nebo pravděpodobnější než jiné. (4) Z tohoto důvodu budeš moci prospět mnohým, kteří hledají poučení v pochybnostech.( 5). Sám pak budeš mít stálý lék proti nestálosti paměti. (6) A kdykoli bude třeba, budeš moci o kterékoli věci přednášet, a to třeba celý den.To naprosto nedokáže ten, kdo si neopatří takovou sbírku výpisků. (7) Konečně, budeš-li umět také mluvit duchaplně, bude celá tvá učenost vypadat, jako by byla vytvořena z drahokamů. K tomu, aby takovou skutečně byla, mnoho přispěje, jestliže hned při vypisování budeš myslit na to, jak použiješ myšlenek, jež se ti zvlášť budou líbit, k řešení svých úkolů, a kdy, kde a jak jich užiješ. Přijdeš-li na něco zvlášť vhodného, zapiš si to do zvláštní knížky (nadepiš ji titulem Observanda ) a občas ji prohlížej. I tuto věc však vyložím podrobněji, až se zmíním o koleji Gelliově.

Všimněte si, milí posluchači, jak upřímně vám radím. Odhaluji vám otevřené tajemství, jak lze dosáhnout velkého a všestranného vzdělání. Láska k vám mne nutí, abych tyto tajnosti vynesl na světlo. Na vás bude, abyste mi odpověděli se stejným zaujetím, které vás rozněcuje touhou po věci, o níž uznáváte, že je pro váš prospěch. Jak je krásné znát všechno, co lze znát, takže nám není nic cizí! Jak je hezké umět pronést o všem, co má být předneseno, několik velmi moudrých úsudků! Nezískám-li vás pro to, budu zde nadarmo. Nemohu to však nyní učinit vhodněji než tím, že vám radím, abyste čtli dobré autory, a doporučuji vám to. Ano, ukázal jsem vám poklady moudrosti, zakopané v poli knihoven. Slyšte radu Kristovu, kterou vyslovil v podobenství o člověku, jenž nalezl na cizím poli poklad: skrývaje svou radost šel prý prodat všechno, co měl, a koupil ono pole (Mat. 13,44). Jděte i vy, milí posluchači, prodejte všechno, co máte, a kupte si pole, v nichž leží skryty poklady moudrosti, kupte si dobré knihy. A opatřte si bohatství, jímž byste mohli obohatit jiné, vlast i samu církev.

Takový to má dosah, otáže se někdo. Zajisté. Dejte pozor! Každému národu dodává lesku, má-li moudré muže, proslavené vydanými spisy. Jimi se tolik cizích národů krásně skvěje. Co však my? A proč je tomu tak? Ona velká světla se totiž nerozsvěcují, leč shromáždí-li se odevšad světelné paprsky. O tom jsme se už zmínili. Ta věc se u nás dosud zanedbávala. Budeme si však myslet, že má být zanedbávána věčně? Neštěstím mého i vašeho národa posud bylo, že zůstával u potůčku a nepostupoval k pramenům, že se spokojoval kapkami moudrosti, ale řeky, jezera, moře sám oceán zanedbával. Jako s příručkami vzdělání se totiž spokojoval s cizími brožurkami, výpisy, klasobraními, postilami, výklady, ba i slovníčky a malými mluvnicemi. Nešťastné příručky ! Zhoubné mrhání času. Z jakého důvodu vynikají nad nás vzděláním Italové, Španělé, Francouzi, Angličané, Belgičané a jiní? Není to ten důvod, který jsme uvedli? Nečtou knížečky, nýbrž knihy. Ale nejen knihy nýbrž knihovny. Nestudují spisovatele jednoho století, nýbrž proberou důkladně celý starý věk. A věnují pozornost všemu novému, co se kde objeví. Nejen v jednom jazyce, nýbrž ve všech, jež jsou jim dosažitelny a od nich očekávají něco duchaplného.

Proč my bychom měli být malomyslní? Což nemáme pět smyslů? Či nám chybí představivost? Nebo paměť uchovávající věci? Nic takového. Jsme stejní lidé jako oni, příroda nás stejně obdařila jako je. Čím se tedy od nich lišíme? Jen přičinlivost, která u nich bují, u nás vymizela. Opustila nás pilnost, protože se nás zmocnila lenost. Vyžeňte tedy toho zlého hosta, lenost, moji Uhři ! Zbavte se malomyslnosti ! odvažte se toho, čeho se, jak vidíte, odvažují jiní. Také vám Bůh dá to, co neodpírá jiným. Vstupte na tytéž cesty. A mějte tím větší důvěru, čím zřetelněji se již vůči našim předkům počala po této stránce projevovat přízeň boží. Krásně to napsal již před půldruhým stoletím Janu Thurzovi, biskupu vratislavskému, veliký Erasmus těmito slovy: Není ničím novým, že Uhři jsou velmi nadaní, protože si Janus Pannonius svou básní vysloužil takovou slávu, že Itálie sama od sebe podává věnec. Na Pisona, kterého mi připomínáš, je tak příjemné vzpomínat, jako kdysi v Římě bylo příjemné se s ním stýkat ! Neboť kdo byl učenější nebo slavnější než on ? Blahopřeji vašemu nejjasnějšímu králi k tomuto učiteli víc než k samému království.

To jsou Erasmova slova. A já vás prosím, abyste jeho úsudek (podle něhož dává přednost jednomu nadanému Uhrovi před uherským královstvím) nenechali rozplynout se ve větru, takže by ztratil sílu povzbudit vás k následování, zvláště když máte k dispozici stejnou zemi, stejné nebe a stejného Boha. Ve vašem národě, jak jasně vidím, se rodí tak vynikající talenty. Avšak protože tyto přirozené zárodky nejsou dobře pěstovány, protože se jim nedostává potřebného ztvárnění nebo jsou formovány špatně anebo dokonce znetvořovány, stává se, že dochází k více potratům, než šťastným porodům. Protože skládám velkou naději ve vás a ve vaše nadání, rád poskytnu své služby a pomoc ruce boží, jež pomáhá nadání ke zrodu. Jen jí nepohrdejte, jen neodmítejte přátelsky podávanou ruku. Nechť je mně vzdálena myšlenka chtít znát něco, co bych znal jenom sám pro sebe a nikoli pro obec v obecném domě církve ! Nechť tedy i tebe, kdokoli jsi, je vzdálena netečnost, pro niž bys nechtěl užít příležitost, mít prospěch.

Ukázal jsem vám dnes cestu, po níž kdokoli z vás může dojít velkého vzdělání. Vstoupíte na ni? Ó, kéž by mi Jupiter vrátil mladá léta O, kéž by mne byl někdo naučil tomuto umění před čtyřiceti, třiceti nebo aspoň dvaceti lety! Co bych byl mohl dokázat při tomto svém věku! Nebylo však nikoho, kdo by mě byl poučil. Vy takového učitele máte. Bůh vám dal ukazatele nebo, chcete-li, průvodce po této cestě. Poslal vám ho ze vzdálených míst a jiným ho kvůli vám načas odňal. Opravdu o sobě mohu říci, co o sobě pravil filosof Seneca: jiným ukazuji správnou cestu, kterou jsem pozdě poznal, jsa unaven blouděním. Proto vy, kterým není tato cesta ukazována pozdě, nýbrž včas, nemeškejte na ni vstoupit! Dělejte si výpisky z každé dobré knihy, která se vám dostane do rukou už dnes i kdykoli jindy v celém vašem životě! O to vás, milí posluchači, prosím při lásce k moudrosti. Čas, který jste dosud vynakládali na kusá knižní kompendia nebo strávili v nečinnosti nebo vedlejšími hříčkami nebo jiným neužitečným rozptylováním mysli, soustřeďte již hojně a hustě sem, abyste začali využívat nejen knih, nýbrž i času. Být skoupý na čas je jediná čestná skoupost, opraví mudřec.

Dejte si pozor, milí posluchači, aby se vám nestalo to, co se stává většině smrtelníků, že po celý život nezačnou být moudří! Nebo co se stává některým, mezi nimi i mně samému, že začínáme žít teprve tehdy, když máme končit. Ó, začněte dříve, mladí lidé, kteří slyšíte tyto rady ! Začněte být na sebe přísní, abyste jednou mohli sklízet sladké plody ! Ztratíte-li čas života, ztratíte sami sebe. Ztratíte-li pak sami sebe, kdo vás vám vrátí?

Zdá se mi však, že slyším u některých tiché projevy nesouhlasu a vidím rozpaky. Někdo snad řekne: Co radíš je dobré, ale namáhavé. Odpovídám: Kdo chce jíst jádro, musí rozlousknout ořech. A kdo se chce zmocnit zakopaného pokladu, musí kopat. Kdo nechtějí kopat, musí žebrat. Ale to je hanba. A dále: není život těch, kteří studují, boj? Pro římského vojáka, toho starého vítězného vojáka, bylo zákonem nosit čtvero břemen. Za prvé své potřeby, za druhé zbraň obrannou i útočnou, za třetí tyčku nebo kůl, aby mohl kdekoli vybudovat opevněný tábor, a konečně potravu na několik dní. Nesli tedy tito vojáci pořádná břemena! Ale kdyby nebyli by měli tato břemena, nebyli by mohli vítězit! Následuj jich tedy každý, kdo bojuješ v táboře Múz! A proč by se konečně neobvyklá práce měla zdát tak nesnadná? Budou-li předcházet příklady, bude moci každý pochopit smysl tohoto cvičení. A protože ho bude moci pochopit každý, kdo bude chtít, ať se stydí nadaný mladík, který by se chtěl raději spokojit s laciným získáním skrovného vzdělání, než stát se poctivým vlastníkem vzdělání bohatého. 

Jiný usuzuje: Kde vezmu knihy ? Nuzné domácí poměry překážejí rozvinutí schopností.

Odpovídám: Dokud jsi zde, příteli, budeš moci mít dostatek knih ze školní knihovny. Jejich zásobu se budeme snažit co nejvíce zvětšit. Doufáme, že dosáhneme toho, aby právě k tomuto účelu byla otevřena i knihovna nejvznešenějšího knížete, dobře vybavená dobrými a rozmanitými autory. Jindy pomůže štědrost jiných, jestliže uvidí snaživého člověka. Jen neváhej využít příležitosti, které se naskytnou, jen se zde nestyď žebrat.

Bůh ti pomůže, pomůžeš-li sám sobě. Modlitbou a prací dosáhneš božích darů. Proto hledej a nalezneš, pros a bude ti dáno, klepej a bude ti otevřeno.

Ty pak, ó dobrý Ježíši, naše veškeré dobro, poskytni nám blaho, o něž usilujeme, poskytni nám světlo moudrosti, abychom v tvé škole moudrosti den ze dne prospívali k slávě tvého svatosvatého jména, amen.

Jan Amos Komenský - Jak dovedně užívat knih, 28. listopadu 1650